Román Roberta Saviana „Gomora“ vzbudil ohlas jak svými literárními kvalitami, tak poněkud „rushdieovským“ osudem autora, na kterého má od té doby pifku (doslova a do písmene) neapolská zločinecká organizace Camorra. Film Roberta Garroneho na motivy knihy zaznamenal úspěch u kritiky, o čemž svědčí hlavní cena z Cannes, ale u diváků si vede podstatně hůř. Bohužel, když se řekne mob movie, očekává běžný divák stále heroické a poetické příběhy mafiánských hrdinů. Filmová „Gomora“ ale nenabízí nic víc než striktně dokumentární, odtažitý, chladný a za každou cenu realistický obraz neapolského podsvětí. Jako kdyby se štáb vypravil doprostřed dění a nasnímal osudy několika postav, jejich osud diktuje zločin. Spektakulární je pro něj sprosté slovo, brutalita a zmar jeho všednodenností a neokázalou kulisou. Garrone nenabízí žádné vějičky, pouze betonovou hmotu nijak zvlášť strukturovaného vyprávění, z něhož postupem času vysvítá tak drastický a odlidštěný obraz skutečnosti a nové mafie, že se tají dech. Rozhodně jeden z nejlepších evropských filmů na aktuální téma z posledních let.